Rakousko má novou vládu. Po měsících politické nejistoty a složitých jednání se konečně zformovala koalice, která vylučuje nacionalistickou stranu FPÖ (Svobodní). Vládu tvoří konzervativní ÖVP (Rakouská lidová strana), sociálnědemokratická SPÖ (Sociálnědemokratická strana Rakouska) a liberální Neos (Nové Rakousko a Liberální fórum).
Tato takzvaná tripartitní koalice ukončuje období nejistoty, které nastalo po zářijových volbách, ve kterých sice FPÖ zaznamenala volební úspěch, ale nebyla schopna dosáhnout kompromisu s ostatními stranami.
Dlouhá cesta k dohodě
Cesta k této koalici nebyla jednoduchá. Jednání trvala dlouhé týdny a vyžadovala značné úsilí od všech zúčastněných stran. Lídři stran Andreas Babler (SPÖ), Christian Stocker (ÖVP) a Beate Meinl-Reisinger (Neos) se 22. února setkali s federálním prezidentem Van der Bellenem v prezidentské kanceláři ve Vídni, aby stvrdili dohodu. Bylo to až na druhý pokus, kdy se ÖVP, SPÖ a Neos konečně dohodly na vytvoření trojstranné koalice.
„Je to důležitý krok pro Rakousko. Věřím, že tato koalice přinese stabilitu a pokrok,“ uvedl prezident Van der Bellen po setkání s lídry stran.
Co můžeme očekávat?
Zatím jsou známy jen počáteční detaily společného vládního programu. Očekává se, že se vláda zaměří na posílení ekonomiky, zlepšení vzdělávacího systému a řešení klimatických změn. Konkrétní kroky a opatření budou oznámeny v následujících dnech a týdnech.
Vyloučení FPÖ z vlády je významným signálem. Ukazuje, že ostatní strany se snaží o spolupráci a hledají společná řešení, která upřednostňují stabilitu a dialog před polarizací a extremismem.
Nová kapitola pro Rakousko
Zformování této koalice otevírá novou kapitolu v rakouské politice. Bude zajímavé sledovat, jak se jednotlivé strany dokáží domluvit a prosadit své priority. Jedno je jisté: Rakousko se vydalo na cestu, která se liší od mnoha jiných evropských zemí, kde se nacionalistické a populistické strany stávají stále silnějšími.
Zda se této koalici podaří naplnit očekávání a přinést stabilitu a prosperitu, ukáže až čas. Nicméně už samotná skutečnost, že se dokázala zformovat vláda bez účasti krajní pravice, je pozitivním signálem pro rakouskou demokracii.